Když se žlučník „ozve“, není to vůbec nic příjemného. Mají s tím zkušenost mnozí z nás. Žlučníkovému záchvatu někdy předchází určité příznaky, které bychom si měli „vzít k srdci“ a uvědomit si, že se něco děje. Tyto signály přichází i několik týdnů před tím, než je opravdu zle. Patří k nim nadýmání a hlavně to, že nesnášíme některé pokrmy, jejichž konzumace nám dříve nedělala žádné problémy. V tomto případě nám náš žlučník dává ještě možnost, abychom ho přestali dráždit.
Častěji nás ale takový nepříjemný žlučníkový záchvat přepadne nečekaně a ve zcela nevhodnou dobu. Třeba večer nebo v noci. Jde o silnou bolest vycházející z místa pod pravým žebrem a ze střední části podbřišku. Břicho přitom máme citlivé a tvrdé. Dostaví se zvracení, máme zvýšenou teplotu.
Když máme štěstí, zaberou léky jako Isochol či Cholagol. Jistou úlevu poskytnou na chvíli i studené obklady. Ale když léky nezabírají a kolika se „rozjede“ (trvá víc než půl hodiny), nastává čas vyhledat lékaře. Nejčastěji to pak končí na pohotovosti (protože žlučník si obvykle vybírá dobu mimo běžné ordinační hodiny). Nešťastný postižený najde ve většině případů účinnou úlevu až při hospitalizaci. Projde vyšetřením na příjmu, odběrem krve na jaterní testy, vyšetří ho pomocí ultrazvuku, případně absolvuje vyšetření CT. Následuje klid na lůžku. A samozřejmě přísná dieta. To obvykle není problém, protože alespoň z počátku nemá nikdo při této příležitosti opravdu na jídlo ani pomyšlení! Pacientovi naordinují infuze, aby měl v organismu dostatek tekutin a správných iontů. No a také léky na bolest. Dostane spasmoanalgetika, někdy je potřeba použít i opiáty.
Pokud tato léčba nezabírá, skončí to na operačním sále, kde je žlučník odstraněn. V současnosti se operace žlučníku ve většině případů provádí laparoskopicky. Je to způsob šetrnější a zkracující dobu rekonvalscence.